Cizí příběhy přivezlo do Městského divadla Jablonec nad Nisou Divadlo Ungelt Praha. V režii Šimona Dominika se rozehrál příběh dvou žen, jejichž vztah osciluje mezi náhodným setkáním, vzájemným ovlivněním, citem i nepochopením či naopak pochopením dokonalým.
Jeviště jabloneckého kulturního stánku se na cca dvě hodiny proměnilo v zrcadlo, v němž se sice vidět nechceme, ale přesto od něj nedokážeme odtrhnout oči. Milena Steinmasslová v roli Ruth Steinerové a Štěpánka Ligas coby Lisa Morissonová rozehrály inscenaci Donalda Marduliese s chirurgickou přesností a takovou dávkou lidskosti, že jsme občas zapomínali dýchat. A tak jsme společně s nimi odkrývali vrstvu po vrstvě všechny ty ambice, obdiv i závist, které mezi dvěma ženami rostou do obřích rozměrů, aby následně praskly. Ne s ohlušující ranou, ale plíživě a tiše, až z toho jde mráz. Není to drama, které by křičelo. O to víc ale bolí. Herecký duel připomíná spíše psychologický thriller než klasické divadelní repliky. Zatímco Milena Steinmasslová se pohybuje po jevišti s jistotou, přesností a někdy s až děsivým klidem, Štěpánka Ligas naopak vnáší do děje živelnou energii, dravost a mladické nadšení, které ovšem dokáží měnit pravidla hry. Výsledkem je napětí a tempo, které ani na chviličku neuvadnou. Scéna Petry Krčmářové není extravagantní, ale důmyslně vytváří ´podhoubí´ ději. Stejně jako hudba Emila Viklického, jenž v podstatě bublá někde uvnitř děje, aby včas reagovala na hluboké pravdy, kterých je představení plné. Dramaturgie Pavla Ondrucha drží děj pevně v rukou, hra nemá hluchá místa a pak následuje konec. Konec, který ochromí vše. A tak publikum ztichne a přemýšlí, co se vlastně stalo. A teprve pak přichází potlesk. Dlouhý, ohlušující a pravdivý. Protože i Cizí příběhy se dotýkají pravdy tak hluboce, že vás jen tak nepustí. A možná ani nechcete, aby vás pustily. Bravo. (ims)
