Retro komedie neboli hořká komedie z časů, kdy obecná nesvoboda stále víc prohrávala s mládím a svobodou a kdy splněný sen mohl být i jednostopý. Přestože se mnohé nesmělo a jiné naopak muselo, proměna dítěte v muže probíhala v té největší možné osobní svobodě a takzvaně režimu navzdory. Tak nějak by se dala charakterizovat hra Emanuela Míška ´Fichtl´, s níž do jabloneckého kulturního stánku přijelo Divadlo Bolka Polívky Brno. Pod režijním vedením Michala Zetela, v dramaturgii Miroslava Ondry a s hlavním plechovým žlutým hrdinou, fichtlem, na pódiu rozehráli Pavel Liška s Michalem Isteníkem neuvěřitelnou podívanou. Liška svým nezaměnitelným hlasem chrlí neuvěřitelně dlouhé monology a v podstatě nesleze z jeviště a Isteník v mnoha rolích a převlecích brilantně ztvárňuje muže, ženy, cizince, mladé i staré a ve všech polohách je absolutně odzbrojující.

Fichtl je jakousi retrospektivou do naší minulosti (a publikum v napěchovaném divadle tvořili převážně její pamětníci), kterou postupem času začínáme vidět s nostalgickou něhou. Obdivuhodné výkony obou protagonistů podpořila i kapela, která nejenže skvěle hrála, ale i hrála. Její členové totiž byli součástí hry.

O tom, že to Lišku s Isteníkem na jevišti baví, nemohlo být pochyb. Oba jsou mistři improvizace, a tak okamžitě dovedli využít ´ústřelu´ toho druhého, čímž pobavili nejenom publikum, ale i sebe. Vtip, švih, herecké mistrovství a kapela, to je to, co dělá Fichtl nezapomenutelným především pro nás, pamětníky té doby, protože tohle jsme vážně byli my. 

Fichtl je zážitkem, který se vám dostane pod kůži a nikdy nezestárne. Právě naopak. Představení jsem viděla zhruba před dvěma lety a rozhodně jsem si v hledišti nepřipadala jako na repríze. Vidět Fichtl znova je jako znovuzrození. Představení je živým organismem, dýchá, mění se a roste s publikem. Baví prostě tady a teď. A tak jsem množství nových gagů, dokonalých improvizací i hereckých ´mrknutí´ sledovala s pusou dokořán. Bylo to jako zajít si na Svíčkovou k Pohlreichovi. Víte, jak chutná a máte ji rádi, ale i tak vás její lahodnost dostane do kolen. A přesně s tímto pocitem jsme od přírodního úkazu Lišky a živelného Isteníka z divadla odcházeli. Bylo to zkrátka fantastické. (ims)