Režijní pojetí Adély Stodolové pracuje s obrazem, pohybem i tichem. Scéna Marka Cpina a choreografické řešení nutí diváka zůstat ve střehu. Příběh se odvíjí ve svižném tempu, žádné pohodlné sledování příběhu z bezpečné vzdálenosti se nekoná. Hudba Petra Zemana atmosféru citlivě podkresluje, kostýmy Evy Suchánkové pomáhají orientovat se v čase i proměnách identity, aniž by na sebe zbytečně strhávaly pozornost.









