Předvánoční čas s sebou nese specifickou atmosféru, kterou se v posledních letech snažíme mimoděk přebít shonem a stresem. Dávejme proto větší prostor momentům, jakými byl pondělní koncert Petra Hostinského a Pavla Herzoga v kostele Nejsvětějšího srdce Ježíšova v Jablonci nad Nisou.
Komedii skotského stand – up komika Keira Mc Allistera ´Lavička´ přivezlo do jabloneckého kulturního stánku Divadlo Ungelt Praha. Pod režijním vedením Víta Vencla v ní excelují Miroslav Hanuš a Petr Stach.
Obvyklý moderátor večera Pavel Bezi Bezouška již podruhé ze zdravotních důvodů chyběl, ale poslal nám alespoň pozdrav z nemocnice a místo něho hbitě zaskočil František Kasal (hudební host koncertu). Prapor Fešáků stále drží Tomáš Linka, kapelníkem je Tonda Kny a zbytek osazenstva tvoří Jindra Malík a spol. Tedy ti, na něž jsme již léta zvyklí.
Kdo by neznal filmovou komedii Petra Shulhoffa ´Zítra to roztočíme, drahoušku...!, Hlášky z ní v podstatě zlidověly a já sama se u ní vždy pobavím, přestože jsem ji viděla minimálně dvacetkrát. A možná právě proto jsem šla do Městského divadla Jablonec s lehkými obavami. Nebudu z jiného pojetí zklamaná? Zazní z pódia věty, které tak notoricky dobře znám? Divadelní společnost Natalie Venturové Praha si totiž právě tuto filmovou lahůdku vzala na paškál a pod režijním vedením Jaroslava Slánského ji pod kosmeticky upraveným názvem ´Zítra to roztočíme, drahoušku, ´ přivezla do našeho města.
Jára Cimrman, fenomén, který nemá v Česku obdoby. Kdo by Cimrmanovskou poetiku neznal. A přestože známe všechny hry Divadla Járy Cimrmana v podstatě zpaměti, chodíme na ně stále znova a znova a vodíme tam své děti a následně i vnoučata, aby i ona mohla nasát neopakovatelnou atmosféru chytrého humoru i hrátek s češtinou. A nejinak tomu bylo i v jabloneckém kulturním stánku, kdy při uvedení hry Dlouhý, Široký a Krátkozraký bylo ´narváno i na bidýlku. ´
Pluto je prostorem pro prvotřídní výkony čtveřice protagonistů: Vandu Hybnerovou (Max), jejíž podstatou je zmatenost, ale něžná, jemná a přeci opravdová. Anna Polívková v roli Bosse přináší křehkou grotesknost, snoubící lehký smutek s bujarým veselím. Radim Vizváry je v roli George doslova ztělesněním vizuální poezie, jako by sem spadl z jiné dimenze (zřejmě z té, odkud bere Laterna magika inspiraci). Jeho výkon je přesný, citlivý a dokonale propojený s obrazem i zvukem. Radim Vizváry má zkrátka scénu v krvi. Poslední ze čtveřice, Trygve Wakenshaw coby Pietr, doplňuje celek příjemně absurdní energií, posouvající inscenaci do hravosti i znepokojení zároveň.
Koncert s absolutně výstižným názvem Da pacem byl vyvrcholením rozsáhlé spolupráce dvou pěveckých sborů, konkrétně jabloneckého Smíšeného pěveckého sboru Janáček a chorálního sdružení Chorvereinigung Sachsenring z německého Zwickau. Sbory spojila myšlenka společného nastudování děl dvou žijících skladatelů. Prostor dostalo The Armed man: A Mass for Peace Karla Jenkinse a Missa Brevis Pastoralis Jiřího Pavlici.
Milou komedii dvou herců ´V závěji´ přivezlo do jabloneckého kulturního stánku Komorní divadlo Kalich Praha. V režii Jakuba Nvoty zhlédlo našlapané divadlo příběh dvou lidí, kteří by se za běžných okolností nikdy nepotkali.
Přání je zpočátku pouze hrou o náhodném setkání, postupně ale přechází do hořkosladkého vyprávění o běhu času, promarněných příležitostech a touze po druhé šanci. Ukazuje, jak přínosný může být váš vlastní wish list. A jak dobré je nelpět na zažitých stereotypech. Opět se vrátím k výkonu Jany Paulové, která dokázala být ženou vamp i křehkou stárnoucí dámou s grácií hodnou obdivu. Motiv přání prolíná hru od začátku do konce a všechny postavy se v něm musí vypořádat s vlastními touhami, s prožitými zkušenostmi, i tím, co nestihly a už ani nestihnou.
Patnáctý ročník amatérské pěvecké soutěže Hvězdy nad Ještědem rozzářil Městské divadlo Jablonec nad Nisou v sobotu večer. A stejně jako teenageři, kteří si v patnácti letech chodí pro občanku a jsou zodpovědní za své činy, i soutěž jako by dospěla. Je v ní stále ta hravost mládí, ale i zodpovědnost, skvělá organizace, hvězdní soutěžící, a ještě hvězdnější porota. Zkrátka a dobře, Finálový večer Hvězd nad Ještědem svítil jako polární záře (která byla shodou okolností k vidění i na noční obloze).
